Domestikace

Domestikace
Autor: MVDr Stanislav Kollar | Datum: 26.4.2009 - 20:48 | Shlédnuto: 1527x

První psovité šelmy se na zemi objevily před osmi miliony let. Dnes existuje 39 druhů psovitých šelem. Většina druhů rodu Canis (s výjimkou lišek) se sdružují do skupin – tzv. smeček. Smečka je společenství s přísným hierarchickým uspořádáním a výraznými ochranářskými tendencemi vůči mláďatům. Všichni psovití značkují své teritorium močí smíšenou se sekrety předkožkových žláz.

Pes byl prvním domestikovaným zvířetem. Důkaz první domestikace sahá až do doby před čtrnácti tisíci lety. Obecně se však soudí, že počátkům ochočování a následné domestikace došlo před osmi až deseti tisíci roky.

O biologickém původu psa existuje několik teorií a pravděpodobně celá posloupnost jeho předchůdců nebude nikdy známa. Nejpravděpodobnějšími předchůdci dnešních domácích psů jsou zřejmě vlk a šakal.

Je třeba si uvědomit, že domestikace probíhala při malé hustotě osídlení a s velkou pravděpodobností v různých časových obdobích v různých lokalitách. Zvířata byla záměrně selektována tak, aby vyhovovala požadavkům člověka – tedy především jako hlídači obydlí a pomocníci při lovu. Rozvíjející se obchod a cestování pak později vedly i k přemis?ování psů a tím ještě množství jejich variací znásobily.

Didakticky lze proces domestikace rozdělit do čtyř období.

  1. Nejstarší bylo volné přidružování divokých předků psa k člověku na  základě prostých        symbiotických vztahů.
  2. Další etapou pak byla vzájemná závislost – schopnost psa samostatně se v přírodě trvale uživit se postupně vytrácela.
  3. Následovala cílená selekce psů s určitými užitkovými vlastnostmi,
  4. která nakonec vyústila v čistokrevnou plemenitbu.

Domestikace pak samozřejmě vedla k poměrně rozsáhlým fyziognomickým i psychickým změnám. Nejvíce změn je způsobeno skutečností, že při formování psích ras, byla vybírána zvířata nesoucí i v dospělosti řadu juvenilních znaků. Tento jev se nazývá neotenie.

Nejvýraznější fyzické rozdíly mezi domácími psy a jejich divokými předky jsou zkrácení čenichu, změny velikosti, změny barvy délky a kvality srsti. Nápadným domestikační znakem jsou převislé ušní boltce nebo omezený růst dlouhých kostí končetin (chodrodystrofie).

Obdobně se domestikace projevila i v chování. Typickou vlastností domácího psa je jeho relativní poddajnost, tedy omezení soupeřivosti o lepší hierarchické postavení.    

U většiny plemen vedla domestikace též k omezení neofobie – strachu z nových a nepřátelsky vyhlížejících věcí a lidí. Požadavky na pracovní využití pak vedly  k rozvoji  dalších vlastností a schopností – vytrvalé štěkání, vystavování, přinášení zvěře a různých předmětů, schopnost pást různá hospodářská zvířata..