Identifikační značení psů

Identifikační značení psů
Autor: MVDr Stanislav Kollar | Datum: 3.5.2009 - 19:57 | Shlédnuto: 1396x

            Způsoby identifikačního značení psů jsou v podstatě dva – tetování a označování mikročipem.

 

 

Tetování

 

 

            Podstatou tetování je aplikace barvy do kůže pomocí jehly. Jeho výhodami je nízká cena a možnost následná identifikace  kýmkoli a bez jakéhokoli zařízení. Tetování má však řadu významných nevýhod. Některé z nich nelze ovlivnit (schopnost zvířete barvu z těla vylučovat, pigmentace kůže), některé lze (použitý nástroj, kvalita barvy, postup práce).

Bezvýznamná  není ani skutečnost, že tetování může prakticky kdokoli poměrně jednoduše upravit nebo jinak falsifikovat.

            K tetování se užívají u psů dvě místa – ušní boltce a předkolenní řasa. Tetování do ušních boltců je obecně rozšířeněší.

Čipování

 

 

 

          Je moderní identifikační metoda, která označování tetováním postupně nahrazuje. Používá se nejen u psů, ale i u řady dalších druhů. V minulosti se u nás používalo několik systémů od různých výrobců, které nebyly vzájemně kompatibilní. V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie tento problém odpadl, nebo? všechny u nás používané čipy musí odpovídat ISO normám č. 11784 a 11785. 

 

 

Čip (transponder)

 

 

 Je miniaturní několik milimetrů dlouhý váleček, jehož skleněný obal je pro organismus zcela inertní. Obsahuje feritovou anténu a integrovaný obvod s neměnným několikamístným kódem. Čip nemá vlastní zdroj energie a lze ho aktivovat a následně přečíst pomocí zařízení, pro něž se u nás vžil název čtečka.

            Čipová identifikace mnoha druhů zvířat a se u nás i ve světě provádí již řadu let a  doposud nebyly prokázány její škodlivé účinky.